Dlužníků - neplatičů je v ČR opravdu velké množství, je to dokázáno průzkumem, kde češi dluží nejvíce z celé evropy. Bohužél zde vládne trend - mít dluhy je normální, nadruhou stranu se není čemu divit, vždyť stát jde příkladem, státní dluh ČR dosahuje astronomických výšin a bohužél neustále stoupá. Dalším takovým odstrašujícím příkladem jsou pohledávky státních podniků vůči státu, především na zdravotním a sociálním pojištěním, tam jde o miliardy! Lid si říká: když stát dluží, tak proč ne já...?

V podnikatelské sféře je tento problém pravděpodobně nejhorší. Pouze minimum podnikatelů platí své závazky včas a v termínu. Mnohdy je to bohužél vinou zase jiného podnikatele, který mu dluží, je to takový řetězec, který nezná konce.

Dlužníky lze rozdělit do dvou skupin. První skupina je taková, že vědí o své pohledávce, uznají ji a snaží se tuto pohledávku zaplatit. To jsou tzv. slušní neplatiči. Druhá skupina neplatičů je tak trochu schizofrenní, své pohledávky uznávají, slibují, že již v nejbližší době uhradí, nebo jsou již peníze dokonce "na cestě", ale není tomu tak. Třetí skupina neplatičů je poněkud extremická, svou pohledávku neuznávájí, zapírají jí, lžou a nehodlají zaplatit. Třetí skupina je ta neproblematičtější.

Dluhy jsou a vždy budou, stejně jako lidská hloupost.